Proč ztrácíme motivaci k učení

Proč ztrácíme motivaci k učení
Před půl rokem jsem přestala chodit do školy. Neměla jsem od té doby žádné předměty, žádné zkoušky, žádné učitele, žádné známky. A přesto jsem se za posledních pár měsíců (na)učila víc, než za posledních 15 let ve vzdělávacím systému.

Najednou mám totiž motivaci. Takovou, kterou mi nikdo nemůže vzít, ani mi ji uměle dodávat.

Vychází totiž zevnitř.

Tak to máš dobrý, že víš, co chceš

Motivace teenagerů ke studiu. Takové bylo téma mojí „seminárky“ (SOČky) na gymplu. Pustila jsem se do něj z jednoho hlavního důvodu – já sama motivaci dostudovat na gymplu dost postrádala. Zajímalo mě, jak to vnímají ostatní, jaká je jejich motivace, a co by jim při studiu pomohlo.

Výsledky dotazníku nakonec dopadly v podstatě tak, jak jsem očekávala. Všichni jsme se shodli na tom, že by nám bodla 

  • větší volnost ve volbě předmětů
  • víc praktických ukázek
  • propojení učiva s reálným životem
  • a „narušení“ každodenního stereotypu – přece to jde dělat i jinak, než jen mlčky sedět za lavicí, nebo ne?

Co bylo ale zajímavé, i přes to všechno jen maličká část z nich odpověděla, že se nerada učí. Zároveň ale ještě menší část řekla, že se obecně ráda učí všechno.

Když jsem prezentovala práci před učitelskou komisí ve škole, vysvětlovala jsem, že i podle dotazníku má každý nějaký svůj zájem, k něčemu tíhne víc, a něco je pro něj zase nudnější nebo náročnější. Sama jsem měla vždycky mnohem radši jazyky a zeměpis, a už tenkrát jsem věděla, že minimálně učivo z fyziky a chemie nikdy v životě nevyužiju. Když jsem tohle řekla, jedna z učitelek se na mě povýšeně usmála: „Tak to máš teda dobrý, že už teď víš, co nebudeš potřebovat“.

Celá komise se pousmála stylem „Ale však ona je ještě malá holka (bylo mi 16), která nic neví o životě.“

Po téhle (a pár dalších) scénkách moje motivace klesla ještě o něco níž.

Vzdělávací systém vs. vzdělávání

Počátky školství v Česku sahají až do počátků 9. století. Povinně se ale začalo chodit do školy až v roce 1774. Cílem bylo tehdy vychovávat poslušné poddané, spíš než podporovat svobodně a kriticky myslícího člověka.

Od konce osmnáctého století, prošla Česká republika obrovským množstvím změn. Byla otřesena druhou světovou válkou i komunistickým režimem. Školství se ale přesto v mnoha ohledech od dob Marie Terezie nezměnilo – hlavně jeho způsob motivace systémem odměn a trestů. Ty ve školním prostředí představují především známky, poznámky a komentáře učitelů, které se otisknou na cár papíru na konci roku.

Mně byly známky vždycky víceméně jedno. Ze začátku to možná byl thrill, sbírat jedničky na testech, ale postupem času se nějak vypařil smysl toho všeho. I když o tom učitelé tenkrát silně pochybovali, mně už tenkrát bylo naprosto jasný, že řez jehlanem, pozorování prvoků pod mikroskopem nebo určování druhů vedlejších vět už nikdy v životě nevyužiju.

Nešlo o to, že bych byla lajdák, který nemá o nic zájem. Nebo byla prostě hloupá. Jen mě to celé trochu (dost) mrzelo.

Vadilo mi, že trávím většinu týdne zavřená ve škole, namísto toho, abych se učila něco užitečného, smysluplného, co by mě někam posunulo a při čem bych mohla rozvíjet svoje schopnosti. Přišlo mi směšný, když jsem dostala na vysvědčení jednou dvojku z češtiny (právě kvůli vedlejším větám a podobným nesmyslům), když jsem už tehdy psala příležitostné placené články. A ještě víc mi vadilo, jak jsem postupem času ztrácela svou motivaci a touhu po učení.

Vnitřní vs. vnější motivace

Ať už děláme v životě cokoliv, potřebujeme k tomu dostatečnou dávku motivace. Ta může být buď vnější nebo vnitřní.

Vnitřní motivace vychází z člověka samotného. „Stačí“ k ní, aby nám činnost přišla zajímavá, smysluplná a měla nějaký přínos pro nás nebo naše okolí. Pokud třeba milujete čtení, nikdo na vámi nemusí stát a postrkovat vás, ať konečně tu knížku otevřete. Vaše motivace nezáleží na ničem zvenčí – jen na vás samotných.

Krásnou ukázkou vnitřní motivace jsou taky malé děti. V prvních pár letech života se učí tolik nových věcí – a nikdo je k tomu nemusí nutit. Nebo vám copak někdo vyhrožoval, že pokud se nenaučíte okamžitě chodit, dostanete na zadek?

Vnější motivace je vyvolána okolím. Obecně funguje na principu odměn a trestů – ať už mají jakoukoliv formu. Odměnou můžou být peníze, známky ve škole, věcné odměny, ale taky odměny jako pochvala nebo úsměv. Pod trestem si můžeme představit třeba snížení platu v práci, špatné známky ve škole, nebo naopak hrozba, že nezískáme slíbenou odměnu.

Problém vnější motivace je v tom, že jakmile nám ji zvenčí někdo přestane dodávat, už není důvod, abychom v dané činnosti pokračovali. Nemáme totiž vztah činnosti samotné, ale pouze k odměnám nebo trestům, které s ní máme spojené. Proto o většinu látek, probíraných ve školních lavicích, velmi rychle ztrácíme zájem, protože ho uvnitř nás nás nikdo neprobudil.

Pokud jsme v systému odměn a trestů dlouho (což je bohužel v rámci školního systému většina lidí), můžou tyto vnější stimuly zadupat i poslední zbytky naší vnitřní motivace. Nerozvíjíme totiž svou přirozenou touhu po prozkoumávání, získávání nových informací, učení se novým dovednostem, a svou pozornost soustředíme jen na trest nebo odměnu. Když ty potom zmizí, zmizí i motivace dál se dané téma učit.

Svoboda učení

Když jsem před před třema roky odmaturovala a nastoupila na vysokou, velká část mých bloků z učení zmizela. Najednou nade mnou totiž nestál nikdo, kdo by mi opakoval „jestli se tohle nenaučíš, tak neodmaturuješ“, hrozil vyvoláním k tabuli nebo přepadovou písemkou. Právě naopak – všichni nám vtloukali do hlavy, ať se věnujeme tomu, co nás baví a že to celé děláme pro sebe. 

Právě pocit volnost, pocit, že pokud nechci, učit se nemusím… ve mě paradoxně znovu probudil (částečně ztracenou) chuť k učení.

A tak se učím. Nejen indonéštinu, kterou jsem začala studovat na vysoké, ale i spoustu dalších věcí. Italštinu. Grafiku. Copywriting. Jógu. Meditaci. Všímavost. Zvládání emocí. Ztišení mysli. Jak mít ráda sama sebe. Jak žít.

Ono to tam uvnitř pořád je – ta touha učit se něco nového, objevovat, hledat nové výzvy. Jen ji občas musíme pod nánosem bloků ze školních lavic najít.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *