Jak jsem chytla Covid a našla vnitřní klid

Jak jsem chytla Covid a našla vnitřní klid
Sedím u notebooku v svém dětském pokoji a za okny je pošmourná mlha. Prapůvodně jsem touhle dobou měla být už pár měsíců na Jávě.  V tuhle hodinu bych možná zrovna končila přednášku na indonéské univerzitě a vyrážela s kamarádkama na večerní korzování po Jakartě nebo si volný den užívala na některé z pláží v okolí.
 
Jenže přišel Covid.
 
A tak se náš studijní pobyt z léta přesunul na podzim a z podzimu na nejisté jaro příštího roku. Podle plánu jsem pustila pronájem olomoucké garsonky a namísto do sdíleného AirBnB v Indonésii jsem si své saky paky nastěhovala zpátky k rodičům.
 
Jaro pro mě bylo plné stresu. Pořád jsem řešila, jak to udělat s bydlením, jestli nakonec poletíme nebo ne a když náhodou poletíme v létě, jak to sakra uděláme s přítelem, abychom se mohli vidět. On totiž kromě svého trvalého bydliště v Miláně na zimu lítá pracovat do Argentiny a tak by se naše výjezdy dost nešikovně spojily do jednoho dlouhého „odloučení“. 
 
Trápilo mě to, byla jsem ve stresu z toho, co bude, jak to bude, nevěděla jsem co mám dělat. Ale život jel nějak dál. Začala jsem podnikat, přestěhovala se domů, pokračovala v online univerzitních přednáškách, na podzim letěla na Maltu… a počítala s tím, že tento rok teda strávím v Česku s občasnými přejezdy do Itálie. 
Když jsem asi před měsícem zjistila, že je to Itálie potřeba test na covid při cestě tam i zpět, rozčílilo mě to. Začala jsem nadávat, vztekat se, brečet. Chtěla jsem jet navštívit přítele tak, jak jsme měli v plánu, ale zároveň jsem nechtěla
  • nechtěla vyhazovat peníze za testy
  • trávit celou cestu (let trvá dvě hodiny, ale s přesunem z Prostějova trvá cesta do Milána tak 8 🙃) v roušce
  • chytat po cestě další bacily
  • zmateně hledat autobus z letiště (protože část, kde přítel bydlí byla v absolutním lockdownu a nemohli se přesouvat mezi městy)
 
No a co se nestalo. Koupila jsem si letenky, vyrazila na test a večer mi pípla SMSka, že nikam nejedu, ale pěkně budu 10 dní sedět doma.
 
Moje reakce? Aha, tak neletím. Co už.
 
Pustila jsem se do dokončování výzvy Dobré ráno s Adél, víc odpočívala, koukala po večerech s rodinou na filmy, cvičila jógu a čekala až moje karanténa skončí a budu moct do Itálie vyrazit. 
 
Jenže v Itálii se mezitím všechno obrátilo vzhůru nohama a skoro všechny lety byly zrušené – až do půlky prosince, kdy má přítel v plánu odletět do Argentiny.
 
Moje reakce? Aha, lety jsou zrušený. Tak když tak zase zaletím do Argentiny. Aspoň si zkrátím zimu.
 
 
Proč tohle všechno píšu? Protože přijetí a vnitřní klid se blbě trénuje, když je všechno okolo v pohodě. To není co trénovat. Není v tom žádná výzva. Ale právě všemožné krize, ať už osobní nebo celosvětové nám dávají pořádný trénink. Jestli se budeme celou dobu bránit, vztekat se, mlátit okolo sebe, lámat si nad tím hlavu… a potom padneme vyčerpáním, nebo situaci přijmeme a nějak ji využijeme, je čistě na nás.
 
Nejde o to, říkat si, že se nic neděje, že je všechno pohodě, že se cítíme v této situaci příjemně. Nejde o to tvářit s za každou cenu happy. To ničemu nepomáhá. Jde o to přiznat si, že to stojí za hovno, že to vůbec není podle našich představ, ale že to tak prostě je. A když to v sobě budeme uvnitř neustál držet, když si můžeme sami vytvářet tenhle vnitřní vzdor, nepomůže to absolutně ničemu. 

7denní online program

(Ne)Mám na sebe čas

Nestíháš? Nemáš na nic čas? Jsou tvé dny plné chaosu, nejistoty a rozlítanosti?

Nalaď se na sebe ve 20 minutách hned po probuzení a podpoř tak během okamžiku svou energii, kreativitu a efektivitu při práci. Tak abys měla víc času na sebe a na věci, které tě baví. 

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *