Dar, prokletí nebo volba?

Dar, prokletí nebo volba?
Je multipotenciál člověk, který má REÁLNĚ víc talentů a vášní, nebo prostě člověk, který si není schopen vybrat? Je multipotencialita vrozená, nebo je to (ne)vědomá volba, kterou sami děláme?
Ve škole jsem vždycky záviděla děckám, který měli odjakživa jeden talent/vášeň, kterou mohli rozvíjet a naplno se jí věnovat. Ta krásně kreslí. Ten miluje basket. Ta dělá aerobik. Já jsem byla „ta, co toho dělá hodně a nic pořádně„. Bavilo mě psát, zpívat, kreslit, hrát na hudební nástroje, vyrábět náramky, fotit, číst. Ze sportů jsem vystřídala balet, břišní tance, zumbu, free dance, salsu, fitbox… až jsem nakonec došla k józe.
 
Od okolí jsem slýchala, že u ničeho nevydržím a sama jsem měla v hlavě, že konečně musím najít to jedno. To jedno, v čem budu jednička. To jedno, co mě naprosto pohltí a já nebudu odbíhat k milionu dalších věcí. Aspoň v „karierní sféře“.
 
Pak jsem objevila Dariu Molnár a od té chvíle se rozhodla být už nafurt multipotenciál.

MULTIPOTENCIÁL

= člověk, který se v životě věnuje víc tvůrčím aktivitám (tzn. koukání na Netflix se jako tvůrčí aktivita nepočítá). Má mnoho talentů, vášní a koníčku – často úplně z jiných oborů. Snadno se nadchne nové aktivity, projekty a tvůrčí nápady.

Je multipotencialita vrozená?

Když se podíváme na malé děti a to, jak tráví svůj den, multipotenciály se to tu jen hemží. Malé děti jsou totiž přesně v tomhle módu hraní, objevování a zkoumání všech možných aktivit. Malují, zpívají, tancují, běhají, hází si s balónem, hrají divadlo, chvíli jsou učitelé, chvíli kuchaři, chvíli na to zase doktoři. 

S dospíváním přirozeně přichází čas, kdy začínáme víc hledat sami sebe, a ujasňovat si, kam v životě směřujeme. Některé aktivity a koníčky nás přestávají bavit, zatímco objevujeme další oblasti, ke kterým nás to táhne.

Oproti dětem, které věci dělají jen z radosti ze samotného hraní a zkoušení, se ale taky s přibývajícím věkem daleko víc ženeme za výsledky. Už nechceme dělat věci jen proto, abychom je dělali, ale potřebujeme za sebou vidět nějaký výsledek. Něco, co se dá spočítat, zdokumentovat, prodat nebo aspoň vyfotit na Instagram.

Zároveň jsme taky daleko víc ovlivnění našim okolím. Víc se srovnáváme, víc řešíme, co je nebo není „perspektivní“ a na co my sami máme kapacitu. I když jsme si jako děti všichni ve školce kreslili a zpívali, jako dospělí najednou úplně automaticky říkáme, že kreslit ani zpívat „neumíme“. A protože to neumíme (= někdo jiný to umí líp a našim výsledkem se nedá chlubit), aktivity postupně opouštíme.

Tím vším si přirozeně filtrujeme naše zájmy a tvoříme si své zaměření. 

No jo, ale jak je to teda s multipotenciály, kteří svoje konkrétní zaměření „nemají“?

Historické okénko

Historicky nejznámějším multipotenciálem – v tehdejší době označovaný jako „renesanční člověk“ – byl Leonardo Da Vinci.

Da Vinci byl sochař, architekt, přírodovědec, hudebník, spisovatel, vynálezce a konstruktér.

Hrál na loutnu, namaloval Monu Lisu a Poslední večeři, navrhl princip letadla, padáku a potápěčského úboru, rozepsal (ale nedokončil) několik knih ze všech možných oblastí a mimo jiné působil taky jako aktivista pro práva zvířat.

 

MULTIPOTENCIÁL JAKO VELKÉ NEROZHODNÉ DÍTĚ?

Věřím, že multipotencialita je do jisté míry v každém z nás. A v některých tohle nadšení prozkoumávat a nevázat se na konkrétní oblast, zůstane i do dospělého života.

Multipotencialita ve své podstatě znamená nechat v sobě napořád žít svoji dětskou část.

Jestli je to výhoda nebo ne… těžko říct. Ono totiž být multipotenciál není žádná prdel. 

👉 Tak jako se multipotenciálové pro věci snadno nadchnou, je taky často snadno omrzí a skočí po něčem úplně jiném. Tím pádem, i když by v některé činnosti opravdu mohli vynikat a být top, nikdy do tohoto bodu nedojdou, protože je na cestě zláká dělat úplně něco jiného a začnou znova od začátku. Původní aktivitu buď odšoupnou na druhou kolej, seknou s ní, nebo se k ní vrátí až za čas.

👉 Protože mají tolik vášní, často neví, co dělat dřív a snadno se zahltí. 

👉 To, že dělají tolik věcí zároveň, na okolí může působit (a může to být realita, ale nemusí), že vlastně nic nedělají pořádně. Což může být problematický při výběru práce (zaměstnání obzvlášť – v podnikání se dá spojit ledasco). 

Být multipotenciál znamená nechat v sobě napořád žít svoji dětskou část.

Fakt je, že multipotencialita a prachsprostá nerozhodnost mezi sebou mají dost tenkou hranici. Právě proto se tímto pojmem označuje hromada lidí, kteří jednoduše netuší, co chtějí v životě dělat. Spousta věcí je tak nějak láká, ale nic není to pravé ořechové. 

Ta hranice ale podle mě spočívá v tom, jak se ke své mltipotencialitě postavíme. Jestli budeme pořád skákat z jedné věci na druhou, nikdy nic nedokončíme a budeme se u každého tématu plácat jen po povrchu… nebo se rozhodneme multipotencialitu brát jako dar. A naučíme se s ní pracovat.

Hledat způsoby, jak svoje vášně smysluplně propojit.

Určovat si priority a naučit se poznat, co je opravdu důležité, a co můžeme odsunout na druhou kolej.

Vědomě pracovat na své trpělivosti a disciplíně a dělat do konce, i když nás za už láká něco nového…

Naučit se efektivně organizovat svůj čas, aby nám ze všech aktivit nehráblo.

Toť můj recept na spokojený multipotenciální život.

A že mám ještě co se učit! 😃😂

Můj multipotenciální "profil"

Hrála jsem na zobcovou flétnu a klavír. Teď hraju na kytaru, ukulele, kalimbu, handpan a tibetskou mísu. Zpívám. Tancuju. Vařím. Šiju. Praktikuju všechny možné styly jógy, miluju aktivní meditace, práci s dechem, psychologii a východní filozofie.

Píšu články, e-booky, newslettery a posty na sociální sítě – pro sebe i pro klienty. Tvořím grafiku, skládám (si) weby, kreslím mandaly a vyrábím meditační šperky z minerálů. 

Koučuju, vedu terapie psaním a tvořím online kurzy, kterýma podporuju další ženy, aby se vyjádřily jakoukoliv kreativní formou, která je zrovna přitahuje. Autenticky a sebevědomě.

 

1 komentář

krásný článek .. děkuji za něj .. jsem multipotenciální .. a protože to ve mě bylo udusáváno a stále jsem nepochopena mnohými v okolí, tak mě článek hodně pohladil po duši 🙂

Napsat komentář: Len Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *